Kolostomie je umělý vývod tlustého střeva břišní stěnou, který slouží k vylučování stolice v případě, že je tato funkce přirozenou cestou narušená. Operační odstranění tumoru však ještě automaticky neznamená provedení vývodu. To závisí na skutečnosti, kde je nádor uložený.
Kolostomie je nutná v případě, pokud je nádor samotný umístěn velmi blízko konečníku (méně než 5–8 cm) a střevo není možné po odstranění nádoru „spojit“, anebo v případě, kdy je potřebné nechat střevo po zákroku hojit (jde většinou o přechodné řešení). Jsou však situace, kdy není možné funkce střeva či konečníku zcela obnovit, a kolostomie bude trvalým řešením, se kterým se pacient musí naučit žít.
Ne vždy je možné před zákrokem s jistotou určit, zda bude nutný umělý vývod. Pokud hrozí takové riziko, bylo by vhodné, aby o něm nemocní věděli předem a mohli se na něj alespoň trochu připravit. V případě, že se po operaci nemocný dozví, že vývod není nakonec nutný, jistě se mu uleví. Bude-li však nezbytný a pacient nebyl na toto riziko připraven, může to pro něj znamenat podobně velký šok, jako když se nemocný dozvěděl o svém onemocnění.
Protože kolorektální karcinom nemusí mít v prvních stadiích výrazné projevy, ne vždy se ho podaří odhalit hned na počátku rozvoje nemoci. Opožděné odhalení diagnózy může být způsobeno i nesprávným diagnostikováním problému, se kterým pacient přichází. Nezřídka však vyšetření odkládají i sami pacienti. Vnímají své zdravotní obtíže a tuší, že něco není v pořádku, ale obávají se vyšetření a toho, co by mohlo odhalit. Pokud dojde později k diagnostikování vážného onemocnění, mohou prožívat pocity viny za to, že onemocnění postoupilo do pokročilejšího stadia a ohrozili tím šanci na vyléčení.
Stadia rakoviny tlustého střeva
V případě kolorektálního karcinomu jsou popisována stadia 0 až IV, a to v závislosti na místě a rozsahu nálezu, tzn. jak hluboko rakovinové buňky pronikly do střeva/konečníku a jak daleko se rozšířily od původního ložiska .
Léčba rakoviny tlustého střeva
První volbou v léčbě kolorektálního karcinomu je chirurgický zákrok. V některých případech je nutné přistoupit ke kolostomii (umělý vývod tlustého střeva břišní stěnou, který slouží k vylučování stolice). Tento vývod může být přechodný, dokud se nezhojí operovaná část střeva, ale i trvalý, umělý. Tato skutečnost může mít výrazný dopad na psychiku nemocného.
Problémy se mohou objevit na začátku, ve fázi vyrovnávání se s faktem, že bude nutné žít s vývodem. Může se též dostavit úzkost z toho, zda se dokáže o vývod postarat, do jaké míry bude život „se sáčkem“ omezující v osobním životě, v práci a v intimním životě. To všechno jsou otázky, na které nemocný potřebuje najít odpovědi, ale je nutné také nechat uplynout nějaký čas, aby si pacient na novou realitu zvykl .
Je velmi důležité, aby ošetřující personál naučil nemocného vývod ošetřovat, bezpečně vyměňovat sáčky. Velmi také pomáhá, může-li se pacient setkat s někým, kdo již delší čas s vývodem žije a zná všechny „grify“, které pomohou vyřešit situace, jež by potenciálně mohly být problematické (například jak se připravit před odchodem do společnosti, před sportováním apod.). Je přirozené, že bude nějaký čas trvat, než se pacient vyrovná s touto novou skutečností. Mohou se objevit pocity smutku, hněv a obavy .
Co může nemocnému pomoci zvládnout toto období:
1. zájem a profesionalita lékaře
2. vlastní aktivita a snaha nevzdat to
3. podpora rodiny a přátel
4. svépomocné pacientské skupiny
5. skvělou pomocí jsou podpůrné skupiny .
Rady pro rodinné příslušníky:
- Být nemocnému nablízku, otevřít se jeho potřebám.
- Brzdit vlastní představu o tom, co nemocný potřebuje.
- Nebýt příliš iniciativní a nevnucovat mu něco, co sám nechce anebo na co není připraven (např. informace o nemoci a léčbě, různé diety, návštěvy léčitelů apod.).
- Respektovat jeho tempo a způsob, jakým se s onemocněním vyrovnává. Přílišná aktivita okolí v něm může dokonce prohlubovat pocity vlastní nemohoucnosti.
- Nevyvracet nemocnému jeho pocity a obavy. Nepřestanou tím existovat, spíše v nemocném vzbudí pocit, že jej jeho nejbližší nechápou. Stačí, pokud mu rodina dokáže poslouchat, dát najevo svůj zájem, podporu, povzbuzení a ochotu pomoci. Neví-li okolí pacienta, co dělat a jak reagovat, je nejlepší se zeptat. Osvědčily se zcela jednoduché věty: „Chci ti pomoci, ale nevím jak. Řekni mi, co potřebuješ.“
- Postarat se o sebe! Dávat lze pouze tehdy, má-li člověk (pomáhající) z čeho. Protože se většinou hovoří o potřebách a prožitcích nemocného, mohou mít lidé v okolí dojem, že jejich vlastní pocity, potřeby a nárok na oddech nejsou důležité. Není to však pravda, protože vyčerpanost se může stát vážným problémem. Statečný postoj rodinného příslušníka či jiného pomáhajícího „já všechno zvládnu“ a nerespektování vlastních hranic mohou vést k syndromu vyhoření (fyzického, psychického a duševního vyčerpání) a namísto toho, aby pomáhali, budou sami potřebovat pomoc. Proto je důležité vnímat vlastní potřeby – fyzické, psychické, sociální či duchovní. Necítit se provinile, pokud si pomáhající dopřeje příjemné chvíle relaxu.
- Vnímat své hranice v poskytování péče.
- Zbavit se přesvědčení, že pomáhající je povinen splnit všechna přání nemocného.
- Pokud pomáhající „…už nemůže…“, měl by požádat o pomoc rodinu, přátele.
- Zaujímat se o možnosti pomoci a podpory ze strany různých onkologických nadací a občanských sdružení .
Kvalita života pacientů se stomií je již delší dobu sledovaným fenoménem, protože u některých onemocnění si pacient může zvolit, zda zákrok podstoupí, nebo ne. Velmi záleží na kvalitní ošetřovatelské péči a informovanosti pacienta. K velkým změnám k lepšímu došlo díky vývoji nových pomůcek, vzniku stoma poraden a svépomocných spolků. To vše ulehčí návrat k běžnému životu a pomůže překonat zdravotní obtíže, které by mohly vést k psychickým poruchám a sociální izolaci.